Je jen málo osobností, které by dokázaly se dostat ze dna až na vrchol ve své profesi. Jedním z nich je Demosthenes. Tento významný antický řečník žil ve 4. stol. před naším letopočtem. Jedním z důvodů, proč ho tady zmiňuji, je i příklad, který nám dal, že pokud na sobě budeme soustavně pracovat, úspěch nás nemine.
Ačkoliv se dnes zdá rétorika disciplínou z minulosti, není tomu pravda. V antice, tedy i v době, kdy Demosthenes žil, byla nepostradatelnou dovedností a bylo nemyslitelné, aby někdo pomýšlel na společenské uznání bez ovládání rétorických dovedností.
Demosthenes neměl pro rétoriku nejlepší předpoklady. Měl vadu řeči, slabý hlas a tik v rameni. Toto určitě nejsou rysy, které byste si spojily s velkým řečníkem. Protože ale Demosthenes chtěl dosáhnout úspěchu na poli rétoriky, začal na sobě usilovně pracovat. Vadu řeči odstranil tím, že si do úst vkládal kamínky, slabý hlas tím, že překřikoval příboj (to se musel hodně nakřičet) a tiku v rameni se zbavil tím, že si stoupl pod strom, na jehož větev si připevnil dýku, která se skoro dotýkala ramene. Když ramenem škubl, dýka ho bodla. Poněkud drastické opatření, ale neslo úspěch. Postupně své nedostatky odstranil a začal ostatní převyšovat.
Demosthenes je dnes legendou v řečnictví. Proslavil se zejména útočnými řečmi proti Filipovi Makedonském (tzv. filipiky). Demosthenes nám dává příklad a ukazuje cestu, že i když jsou na začátku překážky, a to i poměrně významné, jdou soustavným snažením a prací odstranit a člověk se nakonec dočká úspěchu. Pokud se Demonsthenes stal ikonou v rétorice, my můžeme být také lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat