Nemám peníze

Nemám peníze. S tímto konstatováním se poslední dobou setkáváme hodně. Člověk se ocitá v problémech s příjmy, když nestíhá platit své závazky, popř. je zaplatí, a nic mu nezbude. Taková situace, ač je nezáviděníhodná, je poměrně častá.

Průměrný plat v ČR je v současnosti 23 513 Kč hrubého. V některých regionech je to méně, v některých, hlavně v Praze, více. Faktem však zůstává, že výdělek většiny lidí nedosahuje této měsíční částky. Na stránkách ČSÚ byl krásný příklad: Představme si továrnu, kde pracuje 99 dělníků za 10 000 Kč a ředitel s platem 100 000 Kč. Objem zúčtovaných mezd v našem hypotetickém podniku pak bude 99x10 000 + 100 000 = 1 090 000. Vydělíme-li ho počtem všech zaměstnanců (dělníků plus ředitele, tedy stem), dostaneme průměrnou mzdu, která pak činí 10 900 Kč. Dozví-li se posléze zaměstnanci, jaká je průměrná mzda v podniku, bude jich 99 % reptat, že berou méně, než činí průměr. 


Toto je případ celé ekonomiky. Ačkoliv je průměrná mzda takováto, většina lidí je nebere. Většina lidí má méně, a nestačí to. Pokud tedy budeme dělat to, co dělá většina, budeme mít co? Budeme mít to, co většina, a to nestačí. Pokusme se tedy dělat něco víc. Pokusme se odlišovat a být úspěšní!


Ale no tak. Přece to není tak zlé. Přece i těch 15.000 měsíčně nám stačí. Nějak vyžijeme. Je to tak. Galbraith tomu říkal "uzpůsobení chudobě". Nakonec si stejně zvykneme vyžít s tím co máme (pokud to opravdu není extrémně málo). 


To co tedy před námi stojí je volba: uzpůsobení chudobě nebo snaha být lepší. Uzpůsobení chudobě znamená akceptovat svoji životní situaci, jezdit pořád ve stejném autě, nemít nikdy nic navíc, ale přežijeme. Budeme vydělávat peníze někomu jinému - svému šéfovi. Bojovat znamená vydat se na nesnadnou cestu osobního rozvoje a odhodlání vynikat, být nejlepší a sklízet zasloužilé plody své práce. Tato cesta je nejistá. Já jsem si vybral, co vy?